Myslím na tebe. Koukám se po ránu z okna na sníh jež potichu dopadá na zem a myslím při tom na tebe. Mé vědomí se rozpouští jako vločka na parapetu... A jediné co existuje, jsi ty. Někdo promluví, dávám se do hovoru, ale v půlce se ztracím a myslím na tebe. Člověk se kterým jsem mluvil to po cvíli vzdává... Já jsem to už vzdal a přenechal zbytky mozku které ještě nespálil alkohol, cigára a Blues jen tomu jedinému účelu. Mé myšlenky patří tobě, stejně jako mé srdce. Věci které měli smysl ho ztrácejí a věci pošetilé se stanou středem vesmíru. Jen kvůli tobě. Stal jsem se maličkým námořníkem na rozvlněném neklidném moři a pluji za tebou. Dopluji, vím to, ačkoliv se to může zdát jakkoliv nejisté. Pryč je moje běžná všední skepse. Myslím na tebe a to mi přináší naději. Hlavu mám v nebi a kolem krouží letadla a pilotijsou vzteklí, protože se musejí mé hlavě vyhibat. Minutu po minutě se vzdaluji světu kolem sebe. Není situace, kdy by jsi nebyla v mé hlavě přítomna víc, něž věci jež mne bezprostředně obklopují a jichž se mohu dotknout. Na tohle je moje pragmatická povaha krátká a v mém nitru by měl tedy zuřit zmatek. Ale nezuří. Nezuří proto že na něj nezbylo místo. Místo něj jen klid a mír na niterní frontě. Těším se na každé příští slovo, na každý další dotek, na chvíly s tebou. Láska je se pro mne stává drogou, stejně opojnou jako dobré víno. Jen bez ranní kocoviny. Tu mám totiž permanentně, ráno sice nevijímaje, ale daleko sáhle přesahuje. Tentokrát ale není nepříjemná. Jen obaluje smysly neprostupnou ochranou vrstvou. Myslím na tebe a ve mně je hluboký klid a mír, vzdor tomu, že stojím uprostřed bitevního pole tohoto světa. Myslím na tebe a jediné to dává smysl. Myslím na tebe a svět je ve srovnání s tebou malicherný a vzdálený.
A teď už ani nebudu psát, budu jen....
Hmm, tohle je fakt hezký. Člověka to pohladí...
Krása, kdybych tě neznala, tak...
pat má pravdu, je to opravdu krása. :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.