Začátek podzimu aneb prázdniny v...

Ahojda jahojda hahaha Kamarádky a Kamarádi
Tak mi teda skončili prázdniny. Já je teda mám osobně moc rád a tak mě to kapku jako deptá no... Letos jsem např o prázkách zažil několik setkání, který fakt stojej za komentář.

To první bylo s nejlepším českým archeologem, evropskou kapacitou... (se kterou se možná někdo zvás potkává třeba durch českou televizi v nějákým šílenym pořadu či co) Tomášem Durdíkem. Povizte kterak se to odehrálo: To si takhle vedoucí našeho tábora s maxiministrantama sedíme večer nad pívem a ve dveřích se objeví odulí maník vyzáže bezdomáče ze Šervůdu (Pha hl.n.) a táže se, zda by mohl využít našich toalet, už jsem se ho chystal poslat ehm kamkoliv jinam, když tu vidím Martina a Zdišu (náš kněz a pan kafetetka jak nadšeně souhlasí, jako by se předháněli kdo souhlasí víc a tak sem teda mlčel...
Pak se to stalo nechali ho dokonce, aby s náma popíjel naše pívo. Děs, ale alespoň sem pak zjistil kdo že to teda je... A tenhle Durdík je fakt záživnej paňáca, furt mluví o hradech a středověku, strašně nahlas se směje a vůbec dělá podobný věci, takže by se dalo říct, že je zkrz nazkrz zhýralec, jenže to už mají obsazený hatifnati že jo... (kdo nečet mumínky má teďka smůlu- nepochopí!) Pravda je že nejvíc řval smíchy, když jsme mu tlumučili závěr jednoho ze členů našeho manchaftu, že totiž je vlastně čest po něm sedět na jednom prkínku (wc)... Tolikum k Durdíkovi
Jistě teda uznáte, že i kvůli takovejm setkáním stojí za to mít prázdniny, že jo...
Taky se daj o prázdninách podnikat různý světu prospěšný záležitosti, například navštíviti Liptákov, dát si pivo v hostinci u Labutě či se podívat na místo kde Jára Cimrman zmyzel v Polsku...
Vůbec nejlepší co se dá dělat, je přemejšlet...
To se tak nějak dá všeobecně furt, ovšem ale nejlepší je, když se celej den člověk může jen tak potulovat po světě a rozjímat nad chroustem...
Budou mě chybět tyhle prázdniny. Ve VPK je už odporně hnusný podzimní počasí, tedy nastal čas melanchólie...
Ale může bejt i pěknej tendle podzim (dneska teda neni), to když stojíte ráno na kopci, svítí slunce, na obzoru se rozprostírají mnohabarevné lesy (tak jak můžou být jen na podzim), dóle v údolí se válí mlha a fajfka poslušně bafá...
Hodně příjemných podzimních chvil vám teda teď ze srdce přeju...

A citátem dnešního dne nechť je:

Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno