Jim Bezďák Hendrix

Péro mé březové je koště, po dešti chodník kalamář,

né zatím nejsem prezidentem, jen pouliční bakalář...

Možná znáte tenhle song od znouze. A vy co jste se někdy prošli po Lanovce v Budějkách, zase asi znáte Indiána George. Ne? A co ten chlapík s kytarou, kterej valí songy? Jasně. V neděli jsem měl čas v Budějcích a tak mi to nedalo a hodil jsem s ním řeč. Já sice nejsem ten typ, co srdnatě rozmlouvá z bezdomovci, představujíc si, jak jim nepomáhá, ale Indián je prostě něco speciálního. Důvody? No pár jich je 1) obrovské charisma (na bezdomovce nevídané) 2) je prostě dobrej muzikant (na svojí omlácenou kytaru hraje sice folkovky protože za nic jinýho mu lidi nezaplatěj, ale na požádání vyšvihne Bacha <s omluvou že nemá španělku a hlavně není juke box, vzdor tomu, že ta omluva je zbytečná> nebo Telegraf Routh od Dire Straits (a ta je dost těžká) a vzápětí vám vysipe desetiminutovou přednášku o vzniku týhle Legendy s vysvětlením "to víš to já žeru tohle, to je moje mládí". Vůbec rozhovor s tímhle chlapíkem není těžkej, stejně vás nepustí ke slovu, takže není vidět, že jste nervozní a vlastně nevíte co říct. Stačí poslouchat. A něco se dozvíte. Od bezdomovce? Budete se divit kamarádi, ale jo. Když teda zrovna nebude vyprávět o švícarsku, tak máte z jeho názorů a postojů možnost poznat, že i když je na ulici, je rovnej chlap, vlastně víc rovnej než všichni ti pánové v sáčku, či neuznané hiphopové hvězdy který zrovna dou z board shopu a probodávají vás opovržlivím pohledem. Během hodiny, už víte, že Indián je prostě lepší než oni. Podáte mu další cígo a posloucháte. Občas získáte dojem že se tenhle ukecanej chlápek (mimochodem dřív kytarista legendy beatovejch festivalů: 1976) prostě vytahuje a sní... Třeba když řekne, že má strašně moc přátel a v Budějcích ho má rádo tolik lidí, že si ani nestíhá pamatovat ména. Vzápětí se však objeví vzorně upravenej student TF a vesele ho zdraví, nazdar Džordži. A během hodinky se takhle zastaví lidí asi pět. Někteří mu říkají pan kytarista. Na to se ušklíbne s odpovědí, "možná můžu bejt, ale nemusim to furt poslouchat".

Ještě vám o tomhle chlápkovi někdy napíšu. Ale chtěl jsem tím vším jen říct. Až ho potkáte, nedělejte ze sebe slepce, přeci dokážete koukat do očí. On to dokáže a když to dokážete vy, možná budete udiveni, co je tahle figurka zač.

Za těch deset cigár a dvě piva mi ten rozhovor fakt stál.