Kterak jeden mladý unavený člověk, mající víc inspirace než je zdrávo stejně neví co napsat... Asi takhle nějak by se milé Kamarádky a milí Kamarádi mohl také jmenovat dnešní příspěvek. Ale nakonec přeci jenom něco smyluzbaveného, ehm teda smysluplného vyštrachám...

Mám za sebou animátorský víkend (nutno uznat že o moc méně vyčerpávající, neboť program již si z velké části zajišťují naše milá anima sama). Bolí mě nohy (Zatracený Ekosistémy...). 

Dnes vám tedy předložím malou báseň:

Kerak bolestě překonati račte 

Bolí mě nohy

a nebolí málo,

důvod je strohý,

co se mi stalo...

V lásce svůj život,

sic sobě chovám,

úplně na opak,

někdy se chovám...

Pak nohy mě bolí,

záda i hlava,

tohle mě skolí,

no to mě dává...

Však bolesti těla,

nejsou tak kruté,

i když píchne vás včela,

furt není to smutné... 

Bolí li srdce,

to je pak problém,

co týrá prudce,

a léčí se dobrem...

Srdce bol mívá,

 snad každej každý,

když z jara se stmívá,

zejména tehdy...

A proto se smějte,

jak nejvíc půjde,

a rádi se mějte,

snad vám to projde... 

To pak už nebolí,

ani ty záda,

nic vás pak neskolí,

jen asi zrada...

No já vím, není to nic moc, ale třeba se najde mezi vámi kdosy, který to ocení, pochopí a použije...