Dědkův blogovej kus almanachu, ve kterém si dědek píše co chce, jak chce. Ať si to čte kdo chce. Jan Tleskač tomu může tleskat, Servác na to asi se-e, Pankrác, ehm no tam se asi sejdem...

Jede vláček Šumavou...

5. 3. 2008 19:08
Rubrika: Fejetonové hutno | Štítky: pohoda , Šumava , vláček

Na jednom bezva Blogu  jsem získal tak trochu inspiraci pro dnešní dílko... Vlaky, někdo je miluje, někdo nenávidí, někdo oboje...

Ten kdo se někdy projel courákem po Šumavě, ten se do nich ale zamilovati musel...  Když si to mašinka sune lesem, rychlostí závodního šneka, venku svítí sluníčko, to je vám pak kamarádi tak príma! Proč je to tak príma? No jednoduše proto, že tady neexistuje chvátání, ten zhoubný nešvar doby dnešní. A to jen pro to, že tady se chvátat nedá.  Vláček si to sune tak zvolna, že ti co s ním dřív jezdili a chvátali u toho, už dávno umřeli na infarkt. Teď tady jezdí jen ti co chvátat neumějí, nebo nechtějí a to je vám lidičky najednou pohoda... A taky klid tu vládne, asi proto, že se tu nechvátá... Ale je to až mrazivej klid... A takovej nakažlivej.

Další bezvadnou atrakcí sou různý tvoři, třeba srny, který běhají kolem vláčku jako na Safari. A turistové a turistky, co se často usmívaj asi jen pro to že sou na světě.

A taky průvodčí sou tady jinačí. Je zde asi největší koncentrace těch veselejch, usěvavejch průvodčích co kdy ve vláčkách jezdili, jezdí, a budou jezdit. (hele to je jako to s tim Leninem:-)/-< )  A hodný sou, moc hodný.

No a hlavně je všude kolem Šumava. A ta je taky strašně príma. Já jí mám vůbec nejvíc nejradši, protože sem chodím přemýšlet, zapomínat a vzpomínat, odpočívat a dělat vůbec všecky tyhle věci co mám moc rád a co mi pomáhaj přežít naší hektickou dobu. A když tu tak chodím, občas potkám v lese vláček. Vždycky mu zamávám a lidičkové mávají zase mě, mašinka zahouká a tak vůbec. Tohle místo je ještě zdravé, myslím jako od všech těch věcí, jako je stres, blbost a televizní estrády... A vláček tady jezdí... 

No a taky sou tady různá zařízení, kde vám dají pívo když máte žízeň. A v nich jsou často taky zase bezva lidičkové... A cigárko si tam dycinky dám. A někdy taky kus wursta. A to pívo Kamarádky a Kamarádi, to pívo je po dvaceti kiláskách v krásným, klidným lese jako křen... 

Prostě je to místo, kde se dají dělat všechny moc bezvadný věcicičky a člověku je tady líp. Odejdete odsud celí takový jinač, odpočinutý, spokojený a vůbec perfektně naladěný. Akorát mě zaraží, jak to, že tady každej může nechat to hnusný a odejít plný těch bezva věciče, a stejně to tu ještě nezčernalo. 

A tak kamarádky a kamarádi, ačkoliv to zní jak povídání o eldorádu, vám musím doporučit, choďte na taková místa. Protože tady bydlí štěstí (a taky mravencí). Ptáte se, kde že to je? No srandovní je na to to, že takoví místo je hlavně ve vašich srdcích. Jak se zpívá v jedné písničce:

"A touhle písní, chtěl sem jen říct, že sou místa kde bude vám líp, každý má někde svoje vizovice, kde žijou znamí a né pijavice..."

Ale kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo by chtěl přece jenom vědět, kde že to je, tak vám to prozradím. Ono to vlastně není takový tajemství. Mluvím o Novém Údolí, Stožci a vůbec tamtom koutku šumavy...

A kdo by se tam sám bál, tak ať napíše a já tam třeba pudu s nim...

A mašinka tam jezdí.... Alepoň zatím, teda, jenom se bojím, aby nám to tam nesežral kůrovec. Protože holt kde je něco pěknýho tam se angažuje hnedle nějakej debil, aby to mohl zničit. No osobně ty ekologi vystřílím, jesli nám to tam ten brouk sežere jako v německu. Ale zatím tam jezdí... (Mašinka)

Zobrazeno 1614×

Komentáře

Keekeena

a vysvětlí mi někdo, proč mam najednou takovou chuť co nejdřív vyrazit na výlet na Šumavu?!?

Vendula Krůlová

Ty jo, tys me uplne zahral na srdicku, sic sem nebyla nejspis uplne ve stejnych koncinach jako ty, ale me staci jednou za cas jet od nas z Prelouce az ke Krumlovu a to ti je krasny cvik nervu, vidim, jak ty lidi taky spechaj a rozcilujou se, co to ty blby drahy zasejc vymyslely, ze to od nas jede 6 hodin, ale mne to nevadi, uzivam si tu krajinku, cervene strechy, tak si tak premyslim nad ruznymi vecmi, ze mam takovej ten cestovatelskej pocit, jak kdyz te to lechta na srdicku, jako kdyz se proste zamilujes, tak premyslim o nejakym tom 'pepikovi', nebo proste jen o nesmrtelnosti brouka. Od Prahy smerem ke kyzenemu cily, zazivam spoustu nostalgickych chvil a kdyz uz jsem tam, vybavi se mi uzenen koleno s plznickou v Babe, ci kamaradi z tamniho kraje, nevim proc, se v tech koncinach citim lip jak doma, neco me tam tahne a vzdycky, kdyz odjizdim, se tesim na to, az zas budu moci prijet zpet se stejnym lechtanim na srdicku, jako kdyz se clovek prvne zamiloval ... diky za tvuj peknej prizpevek, Vendy

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz