Jo lidi. Je jich strašně moc. Žijí spolu na jedné planetě. Teda častěji žijou spíš vedle sebe, že jo. A tak se s nimi dnes a deně setkáváme. Často se odehraje příjemné setkání, většina jich nestojí za myšlenku, ale nejčastěji se vyskytuje už tolikrát komentovaná srážka z blbcem. No asi je to tím že blbců běhá po tomhle světě hrozně moc. A když člověk potká blba, blb člověka nebo setkají li sa dva blbouni (což je vůbec to nejstrašnější co se může přihodit) zdraví se pozdravem Dobrý den. Jo jo, sice si většinou tento dem vzájemě při tom setkání pokazí, ale přjou si dobrej. Občas mám nutkání na tenhle pozdrav odseknout třeba "a na to si přišel jak?" nebo "no jak pro koho".
A sou národy které vůbec nebrebentí, například Japonci- ukloní se a dost (no nic ehm parafráze Cimrmana no)
Jaká je škoda, že se u většiny lidí dnes mění slova a činy. Kdybychom se snažili pokaždé, když řekneme dobrý den, ten den potkanému člověku skutečně udělat dobrým, stal by se svět mnohem lepším místem. My často, vzdor prvním slovům, dotyčného nase*em.
A přitom to přece nemůže být ani tak těžké, stačil by docela malinkej úsměv, dobré slovo, či radostný pohled.... Co by nás to stálo? Vždyť toho přeci máme v zásobě nekonečně mnoho. Pro koho tím šetříme?
Ale je to skutečně tak jednoduché? Ano je
No musím se zeptat sám sebe: děláš to ty moralisto?
Je to po zodpovězení té otázky stále tak jednoduché???
Přemítám kdy jsem to dokázal naposled (došel jsem do roku 1573 :-) jen tak pro obrázek) a musím říct, že to nebylo potěšení jen pro druhého. Je totiž nesmírně uspokojující někoho potěšit.
Je to skutečně jednoduché? Ano je!!!!
Co mě, tobě, nám brání? No možná jen taková malá nepatrná lidká slabost, jíž je pícha a sobectví.
Chci být pyšný a sobecký? Ne? Pak se asi začnu snažit pozdravem dobrý den skutčně srdečně přát, dobrý den, těm kterým ho řeknu.
Je to jednoduché? Vždyť s úsměvem jde všechno líp.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.