Milej Jeníku...
Prosím nezlob se pro to oslovení, ale bohužel se vlastně neznáme. Teda ty neznáš mě. Já tebe znám, neboť knihu, v níž je tvůj svět a v níž vlastně existuješ, tak trochu četl.
Ano jak je krásné, být na klidném místě a rozjímat si ve svém nitru. Možná budu mluvit i za jiné, že totiž citliví člověk není spokojený v našem světě. Člověk co ke svému štěstí potřebuje lásku, krásu a dlouhé večery za nichž by utopil ve víně s přáteli všechnu tu pachuť deních starostí, lidské zloby a hlouposti. Ach proč se ten svět kolem točí tak rychle? Což není možné se na chvíli zastavit a poslouchat co spívá vítr v korunách stromů? Musíme se místo toho hnát od Tesca k Interšpáru a večer si odletět hnít na planetu nova? Né jasně nemusíme, ale prož bohužel právě to je věc, kterou dnes lidé berou jako hlavní hodnotu života. Proto ti rozumím Jeníku, studente Člověče... Ratkyne... Avšak jedno jsem ti chtěl říct, až budeš žít v nějáke knize příště, najdi si přátele, vždyť i dnes ( a to je doba mnohem hrubší, než ta tvoje a lhostejnost našemu smutnému starému unavenému světu vládne) existují mezi lidmi Lidé. Lidé s velkým L, Lidé kteří nejsou hluší, slepí a hloupí. Děkuji bohu že jsem mezi nimi mohl najít své přátele.
A tak ti Jeníku Ratkyne přeji klidnou a pokojnou mysl a v duši hluboký mír. A až příště budeš utíkat na klidná místa, třeba se tam spolu potkáme...
asi přestanu sama psát a budu jenom číst =o)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.