Věděli jste, že se může rozlazení a zlost, změnit v radost až na kost?...

Jde to! Sám jsem si to uvědomil, když jsem dočetl všechny reakce pod svím předposledním, pravda trochu provokativním článkem. Jek mě všichni ti lidičci, co otravujou už od začátku signálů před tím štvali, tak jsem z toho všeho dnes až pobaveně veselej. Zde je myslím důležité podotknout, že to nemá spojitost s účinky THC jak jsem soustavně napadán od jistých jedinců, protože nehulím. Jednoduchej důvo, že jo:-) No, nerad bych taky přemítal nad názorem, že je to mojí zvrhlostí, tedy že mi ty odpornosti dělají radost. Ne tím to také nebude. 

Z části za to může moje dnešní rozpoložení. Ve škole nás navštívil pan Kryl. Samozřejmě nikoliv Karel, ale jeho bratr Jan. Jeho krytický, ale zároveň radostný pohled na svět, jeho veselá a laskavá slova a verše, jeho písně, stejně jako písně Karla, způsobyli to, že jsem po dlouhé době odcházel ze vzdělávacího institutu velmi dobře nalazen. Aby toho nebylo málo, ještě jsem odpoledne stihl potkat jednoho dobrého přítele, se kterým jsme si dali šálek bezvadného presa a tři cíga. (zde se těším na palbu odporu, od mích milích oponentů, ale do toho hoši se klidně obujte, za 1> je to pravda a za 2> se za to nestydím) Zkrátka den, který je vímečný svojí klidnou a přesto jedinečnou atmosférou klidu a míru. Když jsem si pročítal všechny ty reakce, které by mě jindy asi i štvaly, byl jsem čím dál lépe pobaven. Pravd, vadí mi, když proti mě někdo argumentuje konopím, které rozhodně do kebule necpu. Ale ten zbytek... No nejvíc mě pobavily asi narážky na mě a jednu slečnu takyautorkublogu. Řekl bych, že je to čím dál lepší. 

Možná to bude tím, že už mě to přestává s dotyčnýma pomalu bavit. Přeci jen, urážek a vulgarit potká člověk v běžném životě se středoproudařským a ateistickým okolím dost. A jakákoliv komunikace s nimi se vyznačuje právě tímto. Možná to bude tím, že se mi celí den tak hezky existovalo na tom světě. Možná už bylo Otci lít, jak si ničím život těmihle pletichama, nevím... Vím jen tolikum, že to, co mě asi normálně vytočí, mne dnes velmi rozveselilo.

S radostí je na tom světě lépe... 

Je mi vlastně fuk, co nebo kdo moji dnešní veselou náladu způsobilo.  Spíš přemýšlím, jak to zařídit, aby toho můj život byl plný. Ano zajisté, daří se to vždy, když travím čas s lidma které mám rád, nebo když si najdu čas, jen tak bloumat po lese....(těch podmínek je víc, příležitostí však méně) Ale dnes je to jiné, vzešlo to z úplně obyčejného dne. Dne školního a plného stereotipu. Doufám, že mi to vydrží až do pátku. Pak jsou animátoři, na které se strašně těším, zvláště pro to, že už se vedou vlastně sami (resp. se podílí na programu na 95%) a já už si to můžu jen užívat. (dřív to byly probdělé noci- připravoval a dolazoval se program, páč se vždycky něco včas nedotáhlo... ale i to bylo bezva, to zas jo...) Jan Bosco, vzor mnohých z nás, co se snžíme pracovat s ostatníma a pro ostatní, řekl Dominiku Saviovi: "Buď radostný!" Možná si často ani neuvědomujeme hloubku tohoto jednoduchého příkazu, nebo spíš této rady. Být radostný. Přemýšlím, kolik zbytečných nepříjemností tato jednoduchá věc člověku odstraní.

Přemýšlím, proč se touto radou často nedokážeme řídit. Možná je to tím, že se neumíme radovat. Nemyslím teď radost z něčeho výjmečně krásného či příjemného. Myslí radost z úplně obyčejných věcí, kterých je kolem nás plno. Kamarádky a Kamarádi, kolik z vás si všimlo, jak bylo dneska krásně? Svítilo sluníčko... A kolik z vás z toho mělo radost? Ano myslím jen se zastavit, nastavit slunci obličej a nechat ho ať vám daruje něco ze svého "něžného dotyku". Kolik z vás si všimlo, Kamarádky a Kamarádi, že už venku rostou nějáký ten den kytky? A kolik z vás si dnes vpomělo na to jaký dar jsou přátelé? A takhle by se dalo pokračovat asi až do půlnoci... a stejně bych určo nevypsal vše. Jenže právě tyhle okamžiky, jsou tu od toho, aby byl náš život barevný a krásný. A já (možná i ty) jsem na to zapoměl. Zapoměl jsem na to dnes, včera, před týdnem, měsícem, rokem... Zapomínám na to často. A pak je svět šedivej a nevlídnej. Ale celek se zkládá právě z těchto drobností, nezapomínejme na ně tedy. Vždyť i takovej malej motýl má tu moc, udělat nám třeba zejtra:

Radost až na kosť 

Přeji vám z celého srdce, ať se vám to daří.