Triscium šedivích a bezbarvích úsvitů aneb "dobrý ráno"

Předem se chci upozornit všechny co nemají rádi sarkasmus, nesnesou vulgární projevy a nebo i ty co čekají něco podobně sentimentálního jako píšu obvikle, že by to tentokrát neměli číst...

Vono se to totiž snadno řekne piš do toho Blogu člověče...  Ale jak mám furt psát něco oduševnělího, když se pohybuju v převážně hostylním prostředí a mám co dělat abych nezblbnul... jedna moje čtnenářka (doufám že jsem neměl napsat správněji jediná moje čtenářka) mi napsala ať napíšu teda něco Cholerickýho... No dobře sáčky na zvracení jsou umístěny na sedadle před vámi

Ráno bylo utrpení jako ostatně každý ráno, člověk sice ví že by se měl radovat z nového božího dne, ale když se probudíte na intru na základě řvoucího rozhlasu kde vám obstarožní komunista bleptá cosi o tom že "je sedm hodin a tudíž je ráno a tudíž je budíček a tudíž stávejte, protože je ráno a budíček..." ( ne nejsem češtinářský ignorant takhle on tam bohužel fakt mele), jde to poněkud hůř. Pomalu vstáváte a podíváte se z vokna kde je zase pěkně odporný počásí, ostatně jako poslední dobou furt. Já na to čučel jak bacil do lékárny... Další vodporný ráno. By mě fakt zajímalo kde přišel muj spolubidlící k tomu že řekne i v tomhle hnusu větu "dobrý ráno". Jo to sme celí my, zdegenerovaný našima společensko sociálníma povinostma do stavu, že si přejem dobrý ráno i když víme že je úplně vodporný. By mě zajímalo jesli to někdo náhodou nevymyslel z čiré zlomyslnosti, aby tím mohly masy srát myslící jedince.

Další perfektní věc v rámci "dobrýho rána": zapoměl sem si na intru cíga, takže až do dvou do odpoledne je budu sockovat po svejch průměrně zaostalejch spolužácích. No aspoň mě to donutí si uvědomit že i když sou to ovce z masy, stejně je bohužel nemůžu přehlížet.  Už jsem konečně sehnal cígo a tak si teď to svinstvo můžu tahat do svejch plic. Neptejte se mě proč to dělám. Musel bych vám přiznat že proto že sem blbej a to přiznávám zatraceně nerad. A tak si stojím, pokuřuju, chce se mi spát a kolem je šedo. Dobrý ráno, pozdravím okolo jdoucí učitelku...

Ve třídě je jako vždy celej den nechutná nuda a ještě nechutnější atmosféra kolektivní srandy. Nesnášim to. Vzájemný urážení rádoby vtipnejma kecama, vyhazování věcí z oken, prostě vůbec veškerej hnůj co určitě znáte ze školních lavic. A k tomu vám nějakej pedagog (původně jsem uvažoval o použití slova magor, ale z objektyvních příčin jsem od něj upustil) valí do hlavi další dávku zbytečností smrtelnou pro jaké koliv zbytky intelektu co se ještě udrželi... Hromadně se nás snaží odnaučit myslet.

(Dnes mi má němčinářka zdělila že věc inteligence a morálky spolu nijak nesouvisí, no prostě výplach bahna z její totalitou vymytý kebule. A co je nejhorší, nikdo z celí třídy vůbec nechápal o čem se to mluví, myslím že měli problém pochopit i že je to česky:-)  No další ukázka toho že morálka a etika dnešní společnost nechává smrtelně chladnou a není pro ni hodnotou, sakra a do takoví doby sem se narodil) 

Prostě paradní ráno. Nemám ten pozdrav rád.

To večer, večer už umí bejt dobrej. Když do tmy stoupá kouř z dýmky, tma zakryje všechnu tu šeď, člověk si nechává pomalu plynout myšlenky, stejně tak plazivě jako ten kouř z tý fajfky. Na škodu není ani mít u toho číšku dobrého vína (teď v zimě je to pravda poněkud technicky problematické). Mám rád večer zapomeňte na dobrý ráno. Ráno si to lidi slepě a bezduše jako stíny ženou do práce ke svejm ponkům. Ráno je ospalé, nikdo nemá tu sílu se vymknout. Všichni jsou zlomený. Večery jsou veselejší, lidi se nadechnou. Cestou z práce jsou svobodný.

Proto ti kamaráde/kamarádko přeji krásné dlouhé večery, ať už jen tak o samotě s vlastníma myšlenkama, nebo ještě krásnější, s přáteli a kamarády.

Doufám že jsem vás touto svou dnešní elegií neunavil, nebo neuvedl do stavu duševní nepohody. Tyto mé nyšlenky berte jako slabost člověka, který se snaží a usiluje o hluboký mír ve svém srdci... Tento mír a klid přeji i vám

A všem, kterým se to nelíbilo slibuju, že brzo napíšu něco vzletného a veselého o krásném jarním úsvitu plným červánků a naděje. A taky něco o veselích a bujarých večerech nad lahvinkou chardonay...

A všem kteří se těšili na dávku cinických metafor, se omlouvám, dneska se nepovedlo, tak snad jindy, až budu psát zase něco podobnýho